Vydáváme-li se do Země Kladské, nemůlžeme v žádném případě pominout Kladsko, nekorunované hlavní město historického hrabství, a to s ohledem na jeho výjimečnou krásu a ojedinělost několika pozoruhodných atrakcí. V tomto nejdůležitějším městě Euroregionu Glacensis se setkávají všechny cesty, které nás nutí do tohoto města zavítat. Odtud je blíže do Vídně, Bratislavy a Prahy než do Varšavy. Z Kladska se můžete vydat do blízkých lázní a mnohých dalších zajímavých míst. Nachází se zde základna turistických horských stezek a vynikajících lyžařských terénů. Kladsko je křižovatkou tří kulturních vlivů: polského, českého a německého. Kladsko je nejstarší osadou Země Kladské. Podle Kosmovy Kroniky české se tu již v roce 981 nacházel hrad při stezce z Čech do Slezska. Právě kvůli své strategické poloze byl v minulých stoletích několikrát zničený v dobách polsko-českých válek. Osada v podhradí se rychle rozvíjela a stala se politickým a hospodářským střediskem kotliny a celé oblasti. Ve 2 polovině 13. století bylo Kladsko pravděpodobně již držitelem městských práv. Důležitou událostí bylo vyhlášení Země Kladské samostatným hrabstvím za českého krále Jiřího Z Poděbrad. Toto rozhodnutí padlo během husitských válek v roce 1459. V 16. století se hrabství stalo majetkem dynastie Habsburků. V polovině 18. století přestává být Země Kladská součástí Rakouského císařství a stává se součástí Pruska. Napoleonské války na počátku 19. století přinesly zemí mnoho utrpení a mnohé bylo na území hrabství zničeno. Přelom 19.a 20. století byl obdobím rychlého rozkvětu. Obě světové války přinesly Zemi Kladské zubožení, i když se jí vyhnulo vážnější zničení.
Dodnes si kladské uličky zachovávají cosi z atmosféry německého pořádku, frivolnosti českého baroka a solidnosti holandských kupců.
Kladské staré město má své kouzlo v každou denní i noční dobu. Procházíme-li se úzkými řadami kamenných domů ozdobených renesančními detaily, náš zrak každou chvíli objevuje drobné poklady kamenosochařské práce. Položení města, mnohé pamětihodnosti, architektonické památky a krása starého města spolu s nadnyskými bulváry vytvářejí neopakovatelnou atmosféru, která každoročně přitahuje více turistů.
Toto město je jedním z nejstarších lázeňských středisek v Polsku, leží na úpatí Stolových hor (Góry Stolowe), v tzv. kudovské kotlině. Na jihovýchodní straně je obklopeno Lewinskými vrchy a Orlickými horami.
Městem protékají řeky: Bystrá, Kudovský potok a Čermnice, které patří k povodí Labe. Nejstarší zprávy o městě pochází z 15. stol. a vážou se k malé osadě nazvané "Lipolitov", a pak "Chudoba" - kde panovalo mírné podnebí, krajina byla malebná a vyskytovaly se zde minerální prameny s léčebnými účinky. Již v roce 1636 zde vznikla první koupelová zařízení. V roce 1850 A. Duflos provedl chemický rozbor minerální voby a zjistil, že má léčebné vlastnosti. Krátce na to byla Kudowa prohlášena lázeňským městem, kde lze léčit nemoci srdce. V roce 1906 byl postaven Dům Charlotty (v současné době Zaklad Przyrodoleczniczy nr. III) a hotel s divadlem - tzv. Knížecí dvůr (nyní Polonia). V roce 1931 byla postavená budova, propojená s koncertním sálem a tzv. Novými lázněmi č. I, kde se pila minerální voda. Po II. světové válce město Kudowa, kterému se vyhnuly válečné události, bylo začleněno do území Polska a současně získalo městská práva. Postupně se stalo jedním z nejznámějších lázeňských a rekreačních středisek v zemi. Do historie města se trvale zapsal hudební festival Moniuszka, který je zde od roku 1962 každým rokem pořádán.
HALBERSTADT je nejsevernějším střediskem harcké oblasti, cca 60km od Magdeburku. Před 1200 lety, v roce 804 zde Karel Veliký založil biskupství. Kolem hrazeného sídla vzniklo postupně město, které si dodnes uchovává starobylý ráz.
K nejvýznamnějším stavebním památkám patří gotický biskupský dóm sv. Štěpána, pozdně gotická Vodní brána, řada hrázděných domů a zbytky městského opevnění. Díky množství památek a kulturních příležitostí je Halberstadt, nazývaný též " pruské Athény" zahrnut do trasy romantické cesty turistů.
Partnerská smlouva s Náchodem byla podepsána 01. 12. 1998
WARRINGTON - GB - partnerské město 10 měst Náchodska Starobylé průmyslové město v severozápadní Anglii, o rozloze 43 527 akrů, s téměř 200 000 obyvatel , nazývané často městem mostů. Leží na křižovatce cest, spojujících 4 důležitá velkoměsta Velké Británie, Londýn a Glasgow, Liverpool a Manchester.
Brod přes řeku Mersey, u kterého vyrostla první osada, zde existoval odedávna. Význam a výhodnost místa potvrdili okolo roku 100 n.l. i Římané, stavbou strážní kolonie Veranium. Ve středověku byl místní most a vzkvétající osada obchodníků důležitou součástí cesty, spojující sever a jih země . V písemnostech z roku 1321 je Warrington zmíněn jako jediné dlážděné město v hrabství Lancashire.
Během industrializace se ve městě rozvinulo mnoho oborů - výroba a zpracování mědi a železa, výrobaPersan mýdla, později pracích prášků (Persil), kožařské, textilní a potravinářské podniky, včetně cukrovaru a pivovaru. Přepravu surovin i hotových výrobků zajišťovala vodní doprava po Sankey, Bridgewater a Manchester Ship kanálech, v roce 1830 byla otevřena první železniční trať Liverpool - Manchester.
I v současnosti je rejstřík průmyslové výroby zastoupené ve městě stále široký, od tradičního potravinářství až po firmy British Nuclear Fuels PLC,Volvo, Mercury, Digital a Sanyo. Původní Partnerská smlouva mezi Warringtonem a 8 městy okresu Náchod byla podepsána dne 27.05.1991, další, zahrnující vzájemnou spolupráci v ekonomice, vzdělávání, sociální péči, kultuře a sportu byla se všemi 10 městy okresu uzavřena dne 16.02.1993.
Bauska je město v jižním Lotyšsku. Leží na řekách Muša a Memele, 66 km od lotyšského hlavního města Rigy a 20 km od hranic s Litvou. Žije v něm asi 10 000 obyvatel. Město bylo založeno roku 1609. Nachází se zde hrad, který byl v polovině 15. století postaven Livonským řádem mečových bratří.
Partizánske (do roku 1949 Baťovany) je město na Slovensku. Jeho součástí je původně samostatná obec se šlechtickým sídlem - kaštielem. Leží na úpatí pohoří Tríbeč, na soutoku řeky Nitra a Nitrica.
Město založil český podnikatel Jan Antonín Baťa před 2. světovou válkou, když vybudoval vedle své obuvnické továrny i domy pro dělníky. Kromě bývalé Baťovy továrny je zde i potravinářský průmysl.
Ťačiv je město ležící v Maramurešské kotlině na pravém břehu Tisy na Ukrajině, sídlo stejnojmenného rajónu. Přesněji se nachází 136 km východně od Užhorodu. Počet obyvatel: 9 800 Ťačiv založili pravděpodobně osadníci ze Saska v 11. století. První písemné zmínky dokládají Ťačivu titul královského města se všemi odpovídajícími privilegii, další přibývala i v následujících letech. Po roce 1918, kdy se Rakousko-Uhersko rozpadlo, se Ťačiv stal součástí Československa.
V dalších letech byl osud Ťačivu stejný jako celé Zakarpatské Ukrajiny, do roku 1945 Podkarpatské Rusi. Po II. světové válce se menší část města na pravém břehu Tisy octla pod rumunskou správou. Hlavní osu města tvoří ulice Nezaležnosti (Nezávislosti), kde nedaleko sebe leží tři významné kostely. Kamenný reformovaný kostel pochází z 15. století, na základech chrámu ze 13. století. Reformovaným se stal v roce 1556. Do roku 1944 se tu nacházela největší maramurešská knihovna. Na konci 20. století vyrostla vedle kostela reformátorská fara.
Persan se nachází v departementu Val-d'Oise a leží u hranic s departementem Oise, tedy u hranic regionu Île-de-France s regionem Hauts-de-France. Jižní hranici obce tvoří řeka Oise.
Persan leží 33 km severozápadně od Paříže. Silniční vzdálenost hlavního města je 41 km u RD 301, vzdálenost od letiště 1. Roissy-Charles-de-Gaulle, 35 km. Persan byl napojen na železniční síť v roce 1846 otevřením tratě z Paříže-Nord do Lille. Brzy po otevření železniční stanice nastal rychlý průmyslový rozvoj. Persan má šest sousedních obcí, z nichž dva, Chambly a Le Mesnil-en-Thelle, patří do Oise. S Beaumont-sur-Oise a Chambly tvoří persanská obec centrum městské jednotky ve smyslu INSEE a spojuje šest komunit.